JUDr. Marie Mazánková: Tvůrkyně klobouků z Litovle
Jak jste dospěla k výrobě klobouků? Moje cesta ke kloboukům vedla přes tvorbu dobových uniforem pro partnera (například ruského plukovníka z napoleonských válek, battle dress, který oblékali českoslovenští letci v Anglii, aj.). Bohužel i do mého, štěstím pulzujícího života, vstoupila smrt. Poté tak nějak plynuly dny, týdny, měsíce… Moje oči jednoho dne uvízly na článku nazvaném „Krásné vzpomínky by mě utrápily“, ve kterém se Meda Mládková vyznává ze své nemožnosti vzpomínat na svého manžela a na jejich šťastný život. Svou úvahu končí slovy: „Jen ty vdovy, které nevzpomínají, jsou podle mého názoru schopné něco udělat…“ To byl impuls k nabuzení roztroušené energie – sáhla jsem k tomu, co mi bylo nejbližší, zpracovala jsem rigorózní práci a podařilo se mi ji úspěšně obhájit. Následně opět nastalo ticho, prázdno… Bylo nutné vymyslet něco dalšího, pokud možno něco takového, co bude času vzdorné – tedy bude mít delší trvání. Přihlásila jsem se proto na Střední školu „MESIT“ v Uherském Hradišti, která jako jediná v republice nabízela učební obor „Výroba pokrývek hlavy“(modistka).
Klobouk považuji za takové malé, samostatné dílo, které ve svém souhrnu představuje spoustu tvůrčí práce. Věřila jsem, že by mě získané dovednosti mohly bavit. S ohledem na zeměpisnou polohu Uherského Hradiště (leží v samém srdci lidových tradic, místo s nepřeberným množstvím lidových krojů atd.), měla jsem v rámci školní výuky šanci tvořit klobouky pro různé folklorní soubory, které díky financím z EU si mohly dovolit obnovení šatníku, resp. klobouků. Vzhledem k tomu, že se jedná o kusovou výrobu, byla škola MESIT oním ideálním zhotovitelem zakázek.
Kolik let již tvoříte klobouky?
V červnu 2013 jsem úspěšně složila učňovské zkoušky.
S kým jste spolupracovala? Co považujete za své úspěchy?
V rámci školy jsem se podílela na výrobě klobouků pro lidové soubory, jak je již zmíněno výše. Dále vytvářím klobouky, pro radost svým kolegům/kolegyním, když potřebují konkrétní výrobek na nějakou slavnostní příležitost. Jednomu kolegovi jsem například vytvářela mušketýrský klobouk, zdobený nefalšovaným pštrosím perem. Moji spokojení známí jsou pro mně tou nejlepší reklamou, díky jejich doporučení a pozitivní zkušenosti mě oslovují zase jejich známí a tak mám spoustu zakázek. Velkou radostí pro mě bylo tvořit klobouky pro finalistky soutěže „Miss střední školy Olomouckého kraje“. Jak v loňském, tak v letošním roce jsem vytvořila 36 klobouků, aby finalistky večera (12 dívek) měly z čeho vybírat.
Moje tvorba je určena všem příznivcům klobouků. Věkové rozpětí mých současných zákazníků (žen i mužů) začíná od 13 let, nejstarším zákazníkům je 84 let (víte, takový zlatý klobouk určený pro příležitost zlaté svatby je velmi milá věc). Za další úspěch a zároveň potěšení považuji přehlídku mých modelů v rámci sobotního odpoledne, které uspořádal Klubu seniorů obce Bohuňovice pro své spoluobčany. Akce se setkala s obrovským ohlasem.
Co nejvíce atypického jste tvořila?
Přišla ke mně jedna paní a měla atypickou velikost hlavy (de facto pánskou velikost 61). Stěžovala si, že není schopna sehnat nějaký zajímavý a hlavně padnoucí klobouk, naše spolupráce skončila k její spokojenosti.
Na co se ve své tvorbě specializujete?
Moje vize je být naprosto univerzální. Obsáhnout co nejširší sortiment, který pak lze zákazníkům nabídnout. Tvořím jak šité klobouky z metráže, tak klobouky tvarované z plsti nebo sisalu. Nadevše mám ráda formy klobouků, které upomínají dobu 30. let.
Jak dlouho vytváříte vaše dílo?
Doba tvoření klobouku se odvíjí od použitého materiálu a techniky tvorby. Má-li být klobouk vytvarovaný z plsti, délka vytváření takového klobouku se odvíjí od schopnosti štumpy přijmout požadovaný tvar formy (což je postupným napařováním žehličkou přes mokrý hadřík a její průběžná fixace k formě). Je-li tvar formy jednoduchý, prostý záhybů, je to otázka zhruba jedné hodiny, je-li forma členitá, pak to může být i několik hodin. Ovšem jakmile plst vyschne (bez sušičky je to 1- 3 dny) a sundá se z formy, nastupuje ona druhá a podstatně náročnější fáze, tj. vkusné zdobení. Nejdéle jsem zatím tvořila klobouk 5 dní. Pravdou také je, že člověk občas nemá onu správnou inspiraci, resp. něco vytvoříte a „ono to není ono“ a začínáte s něčím jiným znovu.
Dokážete si představit spolupráci s velkým výrobcem?
Zatím tuto zkušenost nemám, žádnou nabídku tohoto typu jsem prozatím nedostala. Určitě by to po mě byla velká „výzva“, a proto bych ji přijala s tvůrčím zápalem a radostí zkusit něco nového.
Dokončení rozhovoru najdete v časopise Svět textilu&obuvi vydání září/říjen 2016
