Odborné školství se vrací ke kořenům

19. 10 2016

Praha - Na jedné straně často slýcháváme povzdechy nad krásou a dokonalým zpracováním muzeálních oděvů a doplňků. Na aukcích se do svých sbírek snažíme získat výrobky vyhlášených módních salonů a značek. Obdivujeme práci řemeslníků minulých století, do módy se vrací retro styly, vintage a paradoxně i konfekční napodobování ruční práce. Na straně druhé pro uchování tradic práce našich předků činíme velmi málo. Kde jsou dnes učební obory připravující zdatné řemeslníky? Středověcí tovaryši až po absolvování sedmileté výuční doby mohli složit závěrečnou mistrovskou zkoušku. Cechy se snažili ubránit tradici ruční práce před rozšiřující se manufakturní a později konfekční výrobou. Zůstat mohli jen ti nejlepší. Vídeňská firma Kníže (později pražský Adam) se chlubila tím, že její krejčí dokáží ručně ušít celý černý frak bílou nití! Prvorepublikové salóny a modelová krejčovství byly v padesátých letech znárodněny, poté přecházely do podniků služeb a postupně se vytrácela motivace i kvalita.  

 

Londýnská Savile Row pro nás byla zapovězena. Raná devadesátá léta přinesla naději. Ta však byla brzy potlačena masovými dovozy nadprodukce braku podivných východních trhovců. Objevovaly se stánky s „pravými kopiemi“ světových značek. Paříž byla zaskočena turisty v šusťákových soupravách a teniskách ohřívajících si před Notre Dame párky na plynových vařičích. Lidé téměř zapomněli, jak vypadá kvalitní oděv, jaký je to pocit obléknout se individuálně.  Dnes je situace o poznání lepší.

Dokončení článku Ing. Petra Tylínka najdete ve červencovém/srpnovém vydání Světa textilu&obuvi