Osobnost roku 2022: Ing. Pavel Fryzelka

Co Vás přivedlo k Vaší profesi?

V době, kdy jsem se rozhodoval o svém budoucím povolání, byl náš region centrem obuvnictví v
republice. První kontakty s obuvnickou výrobou jsem pak získával od otce, který pracoval v závodě
Svit Slavičín. V roce 1972 jsem tedy nastoupil na Střední průmyslovou školu kožařskou ve Zlíně, kde
jsem při studiu i praktické přípravě v závodech Svitu získával základní znalosti o konstrukci a výrobě
veškerých druhů obuvi. V roce 1976 jsem byl přijat ke studiu na Technologické fakultě VUT Zlín, kde
studovali kožedělnou, plastikářskou a gumárenskou problematiku studenti z celého Československa.
Bylo to v době, kdy byl obuvnický průmysl, co se týká objemu produkce, asi na svém vrcholu.
Po absolvování tohoto vysokoškolského studia v roce 1981 jsem nastoupil do obuvnického závodu
Svit Zlín, kde jsem pracoval jako technik přímo ve výrobních dílnách. Největší zkušenosti jsem získal,
když jsem jako vedoucí v konfekčních dílnách řídil pracovní kolektiv se spoustou technologických
operací. V roce 1985 jsem přestoupil do závodu ve Slavičíně, kde jsem dostal nabídku na funkci
technologa závodu. Vzhledem k tomu, že závod tvořily provozy ve Slavičíně, Dolním Němčí a Veselí
nad Moravou, zahrnoval výrobní sortiment vojenskou a pracovní obuv, pánskou i dámskou
vycházkovou obuv. A tak jsem mohl získat řadu dalších zkušeností s výrobou obuvi. Po několika letech
práce v této funkci jsem pak od roku 1988 zastával pozici vedoucího výrobního úseku celého závodu.
Po roce 1989 docházelo v podniku Svit k zásadním organizačním změnám, a tak v roce 1992 vznikla
ve Slavičíně akciová společnost Prabos (Pracovní boty Slavičín). Název společnosti byl odvozen od
hlavního výrobního programu, kterým byla vždy pracovní a profesionální vojenská obuv. Vzhledem k
tomu, že veškerý vývoj i technická příprava výroby se odehrávaly v centrále Svitu ve Zlíně, byl mně
svěřen úkol vybudovat po vzniku nové společnosti takové středisko i přímo ve Slavičíně.
Kromě funkce vedoucího úseku vývoje a přípravy výroby, kterou jsem vykonával více jak 25 let, jsem
ve firmě Prabos zastával v průběhu devadesátých let funkci ředitele, člena představenstva a také
člena dozorčí rady. V současné době pracuji i nadále ve firmě Prabos plus a.s. na částečný úvazek jako
koordinátor vývoje produktů a projektů.

Od počátku se stala Vaším oborem pracovní a bezpečnostní obuv?

V obuvnickém závodě ve Svitu ve Zlíně jsem ve svých začátcích pracoval jako vedoucí v několika
konfekčních dílnách, kde byla výrobním programem jak pánská vycházková obuv, určená zejména na
export na západoevropský trh, vyráběná v malých sériích, tak běžná pánská obuv do tehdejšího
Sovětského svazu vyráběná naopak ve velkých sériích. V tehdejším Svitu se vyráběla také těžká
pracovní obuv montovaná tradičním rámovým způsobem, určená pro severoamerický trh známá jako
„farmářky“. Této obuvi mně prošlo rukami desetisíce párů, když jsem prováděl výstupní dílenskou
kontrolu. Obuv se jako exportní souběh dostávala na tuzemský trh a byla tehdy oblíbenou obuví

používanou zejména pro volnočasové aktivity a pobyt v přírodě. Sám jsem si ji oblíbil a postupně
prošlapal několik párů. Když jsem pak přestoupil do závodu ve Slavičíně, kde se v mateřském provozu
vyráběla vojenská obuv pro naši armádu (známé „kanady“ a také pracovní prošívaná obuv pro
domácí trh i na export do Anglie), byl můj osud, co se týká zaměření, zpečetěn. Můj další profesní
rozvoj byl tak spojen s vývojem a produkcí sofistikované usňové obuvi.

(Více se dočtete v časopise Svět textilu & obuvi, vydání březen/duben, které najdete mj. i na tomto
webu)