Textilní zkušební ústav Brno slaví 30 let!

24. 08 2022

Ve znamení oslav 30. výročí založení probíhá letošní rok v Textilním zkušebním ústavu (TZÚ) v Brně. Od samého počátku tuto organizaci vede RNDr. Pavel Malčík (73). Časopis Svět textilu & obuvi ho při této příležitosti požádal o rozhovor.

Jaké byly počátky Textilního zkušebního ústavu?

Počátky Textilního zkušebního ústavu jsou spojeny s Výzkumným ústavem vlnařským a se změnami, které se odehrávaly v devadesátých letech. Byla to předně změna orientace průmyslu na evropský trh, no a pak samozřejmě privatizace. To byly taky hlavní příčiny rozdělení Výzkumného ústavu vlnařského na dva podniky.  Podnikatelský záměr privatizované akciové společnosti Ústav textilního inženýrství počítal kromě výzkumu také s výrobou a prodejem textilu. Záměrem oborové zkušebny, ale zejména exportujících textilních podniků, bylo splnit požadavky evropských norem na akreditaci, která je základní podmínkou pro uznávání zkoušek a certifikátů na evropském trhu. Splnit tyto požadavky nebylo možné v rámci jedné akciové společnosti, a tak zkušebna zůstala státním podnikem, jehož statut zajišťoval nestrannost a nezávislost při zkoušení a certifikaci. Od května 1992 začala akreditovaná zkušebna se sedmnácti zaměstnanci působit jako samostatný podnik, který ještě získal akreditaci pro certifikaci systémů managementu. Transformace pak byla dokončena změnou názvu k 1. lednu 1993 na Textilní zkušební ústav. Ten odpovídá odvětvovému zaměření ústavu a získané autorizaci ústavu jako Státní zkušebny č.219. Převzali jsem tak celý textilní rozsah Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK).

Co bylo tehdy hlavní náplní ústavu?

Hlavní náplní činností ústavu v devadesátých letech byla snaha zajistit akreditaci zkoušek pro co nejširší rozsah textilních výrobků. Získávali jsme zkušenosti ze zahraničí v tradiční vlnařské oblasti IWS a IWTO a zejména jsme se zapojili do tvorby nových norem, samozřejmě těch evropských. Byla to hektická doba, protože se za pochodu měnila legislativa, pravidla obchodu a v podstatě probíhala příprava na vstup do, tenkrát ještě, Evropských společenství. Dobrou zprávou pro ústav bylo, že rostl zájem o naše textilní podniky a někteří noví zahraniční vlastníci převáděli výrobu do českých firem, takže obraty rostly. Pak se v několika případech ukázalo, že privatizace nedopadla pro některé podniky nejšťastněji ať už šlo o tuzemské nebo zahraniční vlastníky. Privatizace se měla týkat také ústavu, ale podařilo se nám uhájit nestrannost a nezávislost s garancí státu.

Devadesátá léta se ještě vyznačovala vznikem nových profesních struktur. Vznikl ATOK a ústav se stal jeho aktivním členem. Podíleli jsme se na vzniku SOTEXU a legalizaci užívání symbolů údržby v ČR. Prvním společným projektem bylo vytvoření značky QZ Zaručená kvalita. Byli jsme také při vzniku Asociace akreditovaných a autorizovaných organizací a sdružení certifikačních orgánů CQS. Prostřednictví CQS můžeme například konkurovat nadnárodním certifikačním firmám, protože jsme se stali součástí celosvětové sítě IQNET. Potěšitelné bylo, že se na nás obraceli zájemci o spolupráci i z jiných oborů. První byla Asociace prádelen a čistíren se kterou jsme na přelomu tisíciletí vytvořili certifikaci průmyslových prádelen, která se teď široce využívá pro hodnocení veřejných zakázek v nemocnicích.

V novém tisíciletí jsme už byli zavedená organizace a snažili jsme se uspokojit i další potřeby průmyslu, než bylo zkoušení a certifikace. Podniky pociťovaly malý zájem o studium textilu a obávaly se fluktuace pracovníků. Bylo zřejmé, že bude třeba školit pracovníky, kteří přijdou z jiných oborů, proto jsme zařadili do naší nabídky také vzdělávání. Jeho obsah jsme tvořili prostřednictvím zapojení do mezinárodních projektů programu Leonardo da Vinci. To nás v podstatě přivedlo i k další spolupráci v tuzemsku, a to spolupráci s čalouníky a později s nábytkáři obecně. V té době vstoupila Česká republika do EU a ústav byl nahlášen Komisi jako Oznámený subjekt č. 1021, což znamená, že můžeme posuzovat shodu ochranných oděvů a textilních stavebních výrobků s předpisy EU pro jejich označování CE.

Devadesátá léta se ještě vyznačovala vznikem nových profesních struktur. Vznikl ATOK a ústav se stal jeho aktivním členem. Podíleli jsme se na vzniku SOTEXU a legalizaci užívání symbolů údržby v ČR. Prvním společným projektem bylo vytvoření značky QZ Zaručená kvalita. Byli jsme také při vzniku Asociace akreditovaných a autorizovaných organizací a sdružení certifikačních orgánů CQS.

Jak se za těch 30 let změnila činnost ústavu?

Ve zkratce bych to vyjádřil tak, že jsme se z vlnařské oborové zkušebny rozrostli do čtvrtého největšího státního zkušebního ústavu. Před námi jsou jen stavaři, strojaři a elektrotechnici, kteří působili jako státní zkušebny už dříve před námi. Podstatné je, že splňujeme všechny požadavky Evropské unie a můžeme nabídnout našim podnikům široký rozsah služeb včetně mezinárodního uznávání našich výstupních dokumentů. Působíme na mezinárodní/celosvětové úrovni kde zahraniční zákazníci tvoří asi čtvrtinu našeho obratu, který je mimochodem desetinásobný oproti prvnímu roku naší samostatné existence.

Přestěhování do větších prostor nám umožnilo další rozvoj také v dalších oborech souvisejících s textilem, jako je nábytkářský průmysl. Čalouněním lůžek a křesel počínaje a pevností a stabilitou stolů a židlí konče. Do jiných oborů také pronikáme díky naší mikrobiologické laboratoři, která prověřuje účinnosti nejen antibakteriálních úprav na různých površích ale taky třeba protiplísňové úpravy pro stavebnictví. Ještě širší rozsah má naše Centrum technické normalizace, kromě textilu, dřeva a nábytku také prací a textilní stroje.

Takový rozsah aktivit můžeme zvládnout jen díky vysoce kvalifikovaným, zkušeným a k zaměstnavateli nadprůměrně vstřícným spolupracovníkům. Fyzicky je jich v ústavu zaměstnáno něco přes 40 s převahou žen, které mají ještě zkrácené úvazky. Nicméně každý zaměstnanec zvládá široký rozsah zkoušek, má znalosti o velkém sortimentu výrobků, a hlavně jsou schopni řešit problémy zákazníků s nadstandardní ochotou.    

Jaké úkoly vás čekají v blízké i vzdálenější budoucnosti?

O tom, že bude zkušebnictví potřeba v blízké i vzdálené budoucnosti jsem přesvědčen nejen proto, že jsem optimista a věřím, že bude ještě nějaká vzdálená budoucnost. Změny, které se nejen v textilním průmyslu připravují se, podle mého názoru, bez zkušebnictví neobejdou. Strategie EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky a návrh Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků s ním počítají jako se základním zdrojem informací. Požadavky na prodloužení životnosti výrobků a přání uplatnit v nich víc recyklovaných materiálů jdou v podstatě proti sobě. Myslím, že blízká budoucnost bude proto ve znamení objektivizace informací o výrobcích a jejich vlastnostech. Plánovaný digitální pas výrobku, který ho bude provázet celou dobu jeho životnosti se bude opírat o výsledky zkušebnictví.

Předpokládám tedy, že se činnost ústavu příliš nezmění, ale byl bych rád, kdyby se stále víc zaměřoval na výzkum. Filosofie udržitelnosti s sebou totiž také nese řadu příležitostí pro nové přístupy, výrobky, ale i řešení problémů, které ty přístupy vyvolají.   

 

Foto: RNDr. Pavel Malčík/TZÚ