„Ty makat nebudeš, ať makaj oni!“
Horní Jiřetín - V Horním Jiřetíně, kam jsem přijela z Prahy s kolegyní Veronikou v pondělí ráno pracovně něco zařizovat, jsem se stala očitým svědkem postupu, jak se chová žadatelka, vyslána Úřadem práce, v našem případě v Mostě, aby nebyla přijata do práce. Paradox? Ne, bohužel, jak potvrdila vedoucí výrobního provozu Triola a.s. Alice Krocová, běžná praxe. Poté, co byl žadatelce ukázán provoz, kde by pracovala a kde také vykonala praktickou zkoušku na šicím stroji, přišla asi 35-40letá paní zpět do kanceláře. Shodou okolností jsme si vyslechly následný rozhovor „Líbí se vám tu, chtěla byste u nás pracovat. Zvládnete to?“ ptá se žadatelky, stejně jako v desítkách dalších případů v minulých týdnech, měsících a letech, Alice Krocová. „No, já nevím, je to složité, tak troch se bojím, že to nezvládnu,“ odvětí žadatelka. „Nebojte se, zvládly to ostatní, zvládnete to také, pomůžeme vám,“ přispěchá jí povzbudivě na pomoc zaměstnankyně Lenka, která při práci studuje dálkově vysokou školu a do Jiřetína dojíždí z Duchcova.
„No, to není jen tak, já už jsem 22 let nepracovala a myslím si, že to nezvládnu, prostě mi to nejde“ trvá na svém žadatelka, vyučená šičkaneboť ví, že výslovně nesmí odmítnout. S kolegyní zvedáme oči od práce a prohlížíme si malou, drobnou osůbku s upravenými havraními vlasy, výrazně nalíčenou i oblečenou. Nestačíme ten počet let ani vstřebat, když uchazečka emotivně dodává: „Víte, mě v poslední době zase bolí prsa,“ a teatrálně si je před námi prohmatává. „Je možné, že jsem zase těhotná. Ne, že bych to chtěla, ale třeba nastoupím a za měsíc se dozvím, že stejně nebudu moci pracovat. Já to ale neplánuji. Mám doma už čtyři děti a dalších šest jsem musela dát pryč.“ Kancelář zkameněla. Jsme tu samé ženy a i přesto je nám žinantní tak osobní věci poslouchat či se například jen zeptat: Jak dala pryč? Jako že naplnila šestkrát okolní dětské domovy nebo že šestkrát zalarmovala operační týmy v místní nemocnici? Koukneme mlčky na sebe. Copak by se někdo z nás ostatních takto svěřoval lidem, které vidí sotva 5 minut? Proč to říká, proč se tak podivně chová? „Tak chcete u nás nastoupit nebo ne?“, utne zostra naše úvahy A. Krocová. Z její otázky je slyšet, že už dávno zná odpověď, že ví, že dotyčná si přišla jen pro razítko, ne pro práci.
Celý článek Lýdie Malchárkové se dočtete ve vydání září/říjen Světa textilu&obuvi
